středa 11. února 2015

Jak jsem chystal křest knihy

Křest, to je takový velký předěl. Doteď byla kniha v bezpečí mého počítače a nakladatelství. Teď vyjde mezi lidi. Jak na ni budou reagovat? Nevím. Bude se jim líbit? Nevím. Bude užitečná? Proto jsem ji přeci psal! Budou si ji vůbec kupovat? To všechno ukáží další měsíce.

Samotný ceremoniál proběhl na veletrhu FOR PASIV, kde nakladatelství Grada zamluvilo prostor pro křest. V kolik hodin a kde přesně to bude jsem se dozvěděl týden a půl předem. Hned jsem rozeslal pozvánky podle předem připravených seznamů, tedy kamarádům, rodičům, odběratelům novinek ze Stavařského blogu, zákazníkům a jednu také pověsil na Facebook a na můj web. První krok je hotový.

A teď, jak to vůbec bude celé probíhat? Čtu na webu, jak fungovaly křty jinde. Kmotr! Potřebuji přece kmotra knihy. A kde ho najít těsně před akcí? Co, kde. Ale koho? Aby byl tematicky k věci. Kniha je pro nestavaře, takže některý známý stavební specialista vyhlášený třeba v úsporách energií to být nemůže. 

Tu mi blesklo hlavou, přeci spolupracuji se stavařským portálem, kde zveřejňují články pro veřejnost. To je ono! A jako nazavolanou mi zrovna od šéfredaktora přišel email. Během krátké chvíle jsme se domluvili. Knihu tedy pokřtí šéfredaktor portálu Estav, pan architekt Oldřich Rejl.

Na křest máme půl hodiny, tu jsem rozdělil na tři části, představení knihy s powerpointovou prezentací, samotný křest a autorské čtení. Tedy koncepci máme.

A pak mě to napadlo, fotograf. Potřebuji přeci pěkné fotky. Na samotném křtu bude jen pár desítek lidí, ale pěkné fotografie přiblíží atmosféru křtu dalším tisícům, krom toho takovou fotku si babička vystaví na poličce. Na dotaz rychle zareagoval fotograf Vojta Pavelčík. Vojtovy fotky vidíte kolem, povedly se.

Už to vypadá, že jede všechno jako po drátkách, ale ouha. Přišla zpráva z nakladatelství, že se mění místo konání. Z poradenského centra do kongresového sálu. Je to jen pár desítek metrů, ale změna to je. Zvlášť po poslání stovek pozvánek.

Teď mě zachránila vrozená lenost. Místo abych do emailů psal, kde přesně křest bude, napsal jsem tam jen odkaz na stránku s informacemi na mém webu. Uff. Jednoduché řešení.

Pak přišla pro změnu pozitivní zpráva, Hanka Vavřinová, ilustrátorka knihy píše, že přijde. Paráda :).

Křest odehrává na veletrhu, tam se platí vstupné a tak jsem se snažil sehnat volné lístky alespoň pro lidi, které pozvu osobně. Vystavovatelé mají totiž elektronické vouchery na vstup zdarma a skoro na poslední chvíli se mi podařilo získat na ně odkaz. Odškrtnuto, povedlo se.

Den D mínus dva, dokončuji prezentaci.

Den před křtem jsem se rozhodl, že se na veletrh pojedu podívat a obhlédnout situaci na místě. A to opravdu doporučuji. Spolu s paní z Grady a kmotrem jsme obhlédli kongresový sál a domluvili se na průběhu křtu a ujasnili si, kdo co zařídí. Dámy z nakladatelství se postarají o zázemí, já si budu moderovat křest a volat lidi, které potřebuji přímo z první řady. Paráda. 

V kongresovém sále zjišťuji, že budu mluvit na mikrofon a také že místnost pro 80 lidí je částečně otevřená do haly, takže je tam pořád takový mírný šum. Bez mikrofonu by to opravdu nešlo. V rámci programu mám půl hodiny, v sále totiž běží jedna akce za druhou až do večera. A ta dobrá zpráva je, že jsme první, před námi je sál prázdný, otevřený a já si budu moci vše připravit.

Je tu ten slavný den D. Už od pátku večera na mě sedala nervozita. Ale jakmile jsem přijel na místo a začal organizovat, všechno ze mě spadlo. Pět minut předem, v sále nikdo. Přijdou vůbec lidi?

Přišli. 

Rodiče, kamarádi a pak návštěvníci veletrhu, co šli zrovna kolem a zaujalo je mé halekání na mikrofon. Dál nechám mluvit fotky.





Žádné komentáře:

Okomentovat